Jaká je maximální velikost toku dat v očním nervu?

Nejrychlejší chemická reakce na světě je reakce tyčinek a čípků po dopadu fotonu na oční sítnici a trvá prý pouhých 100 femtosekund. K čemu ale tak rychlá reakce? To znamená, že oko je teoreticky schopno tvořit obraz se vzorkovací frekvencí 10¹³ fps. Nechci podceňovat náš oční nerv, ale s rozlišovací schopností zdravého oka, které v jednom okamžiku zachytí neskutečné množství detailů okolí, si ani neodvážím tipnout propustnost, jakou by musel pro takové množství dat mít.

Pokud se podívám na fps z prvního odstavce, tak o nějakých 12 až 13 řádů nesouhlasí s tím, co je známo :)) Vzorkovací frekvence oka se reálně pohybuje okolo 20 fps. V životě nás oko kvůli této nedokonalosti může hezky zmást, a to v případech, kdy se něco pohybuje tak, že se vrací do své výchozí polohy rychleji, než je oněch 20 Hz. Nejčastěji to můžeme vidět na kolech jedoucího auta, kde vzniká tzv. stroboskopický efekt (ačkoli se vůz pohybuje dopředu, jeho kola se zdánlivě točí dozadu).

V tomto momentu přichází na scénu lidský mozek. Již několik měsíců pozoruji zajímavý úkaz. Sedím v tramvaji a z okna sleduji souběžně jedoucí auta, která mají srovnatelnou rychlost a dívám se jim na kola, na nichž jsou disky. V té rychlosti nejsem schopen určit, jaký vzor se na disku nachází, jelikož je disk rychlým pohybem rozmazán. Jenže ono rozmazání je způsobeno až naším mozkem. Důkaz toho, že mozku přichází ostrý obraz, provedeme jednoduše tak, že při sledování rozmazaného kola uhneme očima. Pokud se v tomto momentu nebudete soustředit na nové objekty v centru očního vidění, ale na rozmazané kolo, tak zjistíte, že jeho obraz máte v paměti uložen perfektně zaostřen a tudíž můžete říci, jaký vzor má jeho disk. Jestli je to dáno nějakou kompresí vnímaného obrazu, netuším, ale rozhodně v mozku funguje nějaký obrazový přepočet.

Je to asi měsíc, co jsem ráno vstával stejně jako moje mladší sestry, ale zatímco já sem zamířil do koupelny, ony si sedly k jídelnímu stolu. Během cesty ke kartáčku na nikoho raději nemluvím, a nedokázal jsem si představit, že to co mám právě v puse, zapíjím kakaem. :) Když jsem se po ranní hygieně zeptal, proč mají tohle pořadí, bylo mi odpovězeno, že zuby se čistí až po jídle a navíc pak všechno nemá příchuť mentolu.

Intuitivně jsem cítil, že si zuby čistím správně ještě před snídaní, a že pokud bych měl s ústy nějaký problém i po snídani, zajdu si je klidně znovu alespoň vypláchnout.

Od té doby jsem se tu a tam někoho zeptal, jak to má se zuby ráno on a obě skupiny jsou až neuvěřitelně vyvážené. 30 lidí si čistí zuby před jídlem a 30 po. To mě celkem zarazilo, a tak jsem hledal odpovědi na Googlu. Pokud uděláte to samé, tak zjistíte, že Google je stejně nejednoznačný, jako dotázaní. První čtyři odkazy totiž na střídačku zastávají jiný názor. Na serveru Zdravé zuby odpovídají přímo na otázku, kdy si čistit zuby, takto:

Ráno si čistíme zuby po snídani. Večerní čistění probíhá po večeři, krátce před ulehnutím.

Portál Femina tvrdí že:

Ne každý ví, že ráno je lépe si zuby čistit před snídaní – a proč? Během jídla a pití totiž na zuby působí kyselé potraviny (například džus, citron, Cola-Cola aj.), které zuby „naleptají“ jako kyselina a naše dobře míněná snaha zuby pak vyčistit skončí často jejich narušením a poškozením.

K čištění před snídaní se ještě přiklání server Zdraví a o čištění po snídani se zmiňuje SearchNet.

Z předchozích odkazů mě ani jeden nepřesvědčil, proč bych si měl čistit zuby až po snídani, spíš naopak.

Jedu autobusem do Vyškova a míjím billboard s vyretušovaným Paroubkem (z placu by mohl dělat modela na krém proti vráskám) a pár vteřin na to i billboard, na kterém si dávají pusu senioři (opačného pohlaví :) ), kterým už od pohledu nic nechybí a žijí šťastně. Nad oběma důchodci je opět vidět nápis ČSSD.

Chápu, že není možné, aby šlo petileté dítě volit politickou stranu, se kterou nejvíce sympatizuje. Stejně tak chápu, že je určitá hranice (18 let), pod kterou vám nikdo volit nedovolí, ačkoliv se o politiku zajímáte už od svých 12 let a orientujete se v ní líp než vetšina plnoletých. Ale proč tato hranice není i na druhém konci životního procesu?

Každou chvíli se v médiích dočtete, jak nějakého důchodce někdo okradl, protože si ho pustil do bytu. Kolikrát jste toto slyšeli o malých dětech? Staří lidé jsou obecně strašně důveřiví a nechají se opravdu velmi snadno zmanipulovat. Například já už jsem dvakrát odhlašoval babičce super mega výhodný tarif od O2, který ji vnutila nějaká hopsanda na ulici. Zájezdy s obědem a předváděčkou kvalitního zboží jsou taky plné seniorů, kteří pak mají doma pánvičku a hrnec za 20 tisíc.

Takovým lidem se nedá vysvětlit, že když odvolí tu či onu stranu, tak jim to nezaručuje, že se svým 70ti letým partnerem najdou ztracenou lásku, přestanou je bolet nohy a záda a budou se mít jako prasata v žitě… Tohoto jsou si politici velmi dobře vědomi.

Navrhl bych věkovou hranici, od které je prostě znemožněno jít k volbám.

Venku je sychravo a kosa. Ofouklej přijdu domů a běžím si vymačkat pomeranče. Bojím se nachlazení. Proč má ale nachlazení za kořen slova chlad (stejně tak anglicky cold)? Nachlazení je přece virové onemocnění a virům se lépe daří v teplých podmínkách, kde jsou aktivnější a můžou se replikovat. Chci říct, že kdyby neexistovaly viry, mohl bych klidně lítat nahej ve sněhu a nikdy bych se nenachladil. Správně?

Včera jsem za dveřmi svého pokoje slyšel, jak se má sestra ptá mamky, co je opakem slova sladký. Zatímco mně blesklo hlavou kyselý, máma odpověděla slaný. Následně jsme se všichni dohádali a to včetně mé přítelkyně :)

Místo toho, abych si něco bližšího k antonymům vygooglil, začal jsem v polospánku uvažovat. Mají smyslová vnímání slova opačného významu, tak jak to chápe čeština? A je víc slov, které mají antonymum nebo je víc těch, které ho nemají? Zrovna u té vnímání chuti, by opak ke sladkému mohlo být subjektivně jak kyselý, tak slaný a podle mě i hořký a trpký. Dokonce v jednu chvíli jsem se dostal k tranzitivitě, když jsem z kyselého přešel na sladký, jehož antonymum nebylo znovu kyselý, nýbrž slaný :) Zanechal jsem tedy chutě a přešel na zrakové vjemy. Hned se mi jako vybavily barvy černá a bílá jako opozitní slova. Tady mi to dávalo ještě smysl, ale hned u červené jsem se ztratil.

Pokud by to bylo na mě, definoval bych antonymum jako doplněk ke slovu, od kterého se tvoří. Potom by tedy antonymum k červené byly všechny ostatní barvy. Ani by mi to nějak extra nenarušilo vazbu černá-bílá, protože doplněk k černé jsou všechny ostatní barvy, což je dohromady bíla ;-) Analogicky ke slovu sladký by to byly všechny ostatní chutě atd…

Jenže češtině jde o význam slov. Tady je to už na mě hodně abstraktní. Kdysi jsem se přítelkyně zeptal, co je opakem smrti. Odpověděla že život. Zní to logicky, ale podle mě smrt na rozdíl od života nemá průběh v čase. Je to jednorázová akce. Opakem smrti je zrod. (Zrod to dál komplikuje, protože není jako smrt intuitivní. Různé kultury a náboženství chápou zrození jinak. Já bych to zjednodušil na početí.) Co je potom tedy opakem života? Je to posmrtný život? Kam pak patří ta doba před zrozením? Nakonec jsem se vrátil k tomu, že opakem života je doplněk života a s pocity, že jsem si nasadil do hlavy víc otázek než odpovědí jsem usnul :)

Nejnovější posty

Hzíkův blog is proudly powered by Wordpress Themes and designed by XiAP Design Studio. © Hzíkův blog 2012 | Theme design by Data sub systems.