Vydáno 22.03.2010 v myšlenky

Jedu autobusem do Vyškova a míjím billboard s vyretušovaným Paroubkem (z placu by mohl dělat modela na krém proti vráskám) a pár vteřin na to i billboard, na kterém si dávají pusu senioři (opačného pohlaví :) ), kterým už od pohledu nic nechybí a žijí šťastně. Nad oběma důchodci je opět vidět nápis ČSSD.

Chápu, že není možné, aby šlo petileté dítě volit politickou stranu, se kterou nejvíce sympatizuje. Stejně tak chápu, že je určitá hranice (18 let), pod kterou vám nikdo volit nedovolí, ačkoliv se o politiku zajímáte už od svých 12 let a orientujete se v ní líp než vetšina plnoletých. Ale proč tato hranice není i na druhém konci životního procesu?

Každou chvíli se v médiích dočtete, jak nějakého důchodce někdo okradl, protože si ho pustil do bytu. Kolikrát jste toto slyšeli o malých dětech? Staří lidé jsou obecně strašně důveřiví a nechají se opravdu velmi snadno zmanipulovat. Například já už jsem dvakrát odhlašoval babičce super mega výhodný tarif od O2, který ji vnutila nějaká hopsanda na ulici. Zájezdy s obědem a předváděčkou kvalitního zboží jsou taky plné seniorů, kteří pak mají doma pánvičku a hrnec za 20 tisíc.

Takovým lidem se nedá vysvětlit, že když odvolí tu či onu stranu, tak jim to nezaručuje, že se svým 70ti letým partnerem najdou ztracenou lásku, přestanou je bolet nohy a záda a budou se mít jako prasata v žitě… Tohoto jsou si politici velmi dobře vědomi.

Navrhl bych věkovou hranici, od které je prostě znemožněno jít k volbám.